Típ típ típ, vrabec vrabce štíp :-)

Když jsme asi před dvěma lety připravili pro děti vrabčí týden, po vrabcích nebylo široko daleko ani památky a byl to tak trochu debakl, ostatně proč si to nepřiznat. Tentokrát jsme nenechali nic náhodě, naši milí. Sledovali jsme je už pěkných pár dní a tak, když jsme se jako myšky plížili v pondělí k onomu „zavrabčákovanému“ keři, už zdálky jsme slyšeli, že tentokrát to prostě vyjde. A vrabčí týden mohl začít. Nejprve jsme všechno vysledovali. Jak ti vrabci vypadají, jak švitoří, ba dokonce hulákají, jak jsou pěkně baculatí a rozčepýření, jak neustále poletují z keře na keř. A tak není divu, že výtvory a hraní dalších dnů už byla jen a jen radost. Vyfoukali jsme si ty keře brčkem a tuší, šablonky jsme vybarvili jednou nastrouhanou suchou křídou, jednou pomocí prstových barev. I v herně jsme poletovali z keře na keř a dokonce jsme se pouze za pomoci zobáčku nabaštili. Motivace byla silná, medvídek nakrájený v mističce na kousky vybičoval Rarášky k velkým výkonům. Každý si pak s plným bříškem vystavěl své hnízdo a dokonce tam snesl i dvě vajíčka. Moc jsme je nezahřívali, žádní malí vrabčáčci z toho tedy nebudou. Už jsme i nakrmili ptáčky a krmítko máme i v herně. A kdybyste náhodou v sobotu vstali a děti se vám smály, tak vězte, že už vědí, že máte na hlavě vrabčí hnízdo!:-)

Pro připomenutí, třeba k pusince na dobrou noc:

Típ, típ, típ, vrabec vrabce štíp.

Poprali se na keříčku, vytrhli si po peříčku.

Tip, típ, típ, vrabec vrabce štíp.

Vrabčák skáče hop a hop, 
přes louže i přes potok. 
Když zamrzne v zimně louže, 
tak se po ní vrabčák klouže... 

plus.google.com/photos/115555893675823831457/albums/5972465265889749057