Dobytí Luční boudy

Druhý den expedice Klínovka pro předškoláky z Jednoho stromu přinesl očekávané azurové nebe a slunce. Lepší zítřky nastaly, a tak jsme mohli směle vyrazit dobývat hory.

Cesta to v pravdě nebyla úplně  průkopnická, ale někteří z nás ji tak pojali, neboť místa, která jsme se snažili objevit, ještě svou nohou nikdy nepokořili.

Tempo bylo "strhující", odvaha i odhodlání veliké, prádlo funkční a svačina na cestu dostatečná. Nic nebránilo v tom, abychom zdolali Luční boudu a vydali se i dál k úpatí hory Sněžky.  Vystoupat do sedla Luční hory k památníku obětem Krkonoš stálo sice některé jedince dost sil a utrpení, ale výhled, který se z tohoto místa naskytl, dovolil alespoň na chvíli zapomenout na bolavé nohy a vyčerpání. Sešup k Luční boudě vrátil do tváří úsměv i sílu do těla. Nebylo tedy překvapením, že jsme se náš výlet rozhodli protáhnout až k Úpským rašeliništím, kde je velkou zábavou chodit po dřevěných lávkách a pozorovat "bažiny". Odtud byl už jen krůček do Polska, a tak jsme si tam odskočili, což přineslo mnohé nové otázky do diskuze i rozšíření česko- polského slovníku o novotvary. Pozdravit polsky může v podání některých členů naší výpravy vypadat různě a málokdo by v tom pozdrav vůbec hledal. Stali jsme se v horách trochu raritou, protože zřejmě není obvyklé, aby malé děti chodily po hřebenech Krkonoš. Takže až nás najdete na fotkách v nějakých turistických magazínech,nedivte se. Stali jsme se terčem mnohých fotografů, včetně těch, kteří si nás fotili u guláše na Luční boudě. Za dobré pózování jsme pak byli odměněni borůvkovým koláčem, který  příjemně předznamenal naší večeři- borůvkové knedlíky s borůvkovým koktejlem.

Nejen nebe se proměnilo v modrou barvu.....

Tak snad nám ta modrá vydrží až do konce našěho pobytu!

KOUKNĚTE NA FOTKY:

https://picasaweb.google.com/alena.lalakova/12_10_17ExpediceKlinovkaDobytiLucniBoudy#5800308860260622930